Památník Holocaustu, Brno

Pohled z dáli, z odstupu, jakoby s nezájmem a lhostejností, je zastřen reflexí vodní hladiny, v níž se zračí klidné koruny stromů a modré nebe. Jen přijdeme-li blíže a pohled se spolu se sklánějící se hlavou obrací kolmo k vodní hladině, reflexivita vody se ztrácí… a vyvstává čitelnost mementa – textového pole posetého jmény židovských a romských rodin povražděných za 2. sv. války. Souhra vodní hladiny a rozlehlosti vlastního textového pole o rozměrech 32 x 4,2m vytváří důležitý efekt ilustrující jednu ze základních tezí, totiž že souvislosti a vůbec rozměr události lze jen stěží přehlédnout, změřit, uchopit či poznat. Ačkoli pozorovatel stojí v těsné blízkosti, konce textového pole ztrácejícího se v mihotavém odrazu krajiny nikdy nedohlédne. Památník není ve svých zdánlivě jasně stanovených hranicích ukotven, hraje si s pozorovatelem a poukazuje tak na nejistou povahu jeho vlastních možností poznání.
Tento netradičně pojatý prvek je doplněn prvkem archetypálně klasickým - ve formě vertikálního označníku je to dvojitá stéla z nerezové oceli, zakončena stlačeným obloukem a vychýlena ze vzpřímeného postoje. Archaická forma oblouku odkazuje mj. k historickým reminiscencím tématu. Zároveň může připomínat klenutý tvar náhrobních kamenů, s nimiž ostatně sdílí poslání – označení místa na zemi, v tomto případě označení ve vodě utopeného textového mementa.

Tým: Roman Strnad, Ivan Řehák